Lednová Vltava u Veltrus a okolní potoky

Netradiční lednové počasí zavdalo příležitost vyrazit k vodě a pokusit se o pěkný úlovek. Ani my jsme nelenili a naším cílem se stal svazový revír 411 158 VLTAVA 2 A. Konkrétně vodácký kanál u Veltrus, který nebyl podstatněji ovlivněn vyššími průtoky většiny našich řek. Klidná voda, slunko svítilo, na hladině vody o sobě dávaly ryby vědět. Prostě ideální okolnosti vyzkoušet některou z „lehkých“ metod rybaření. Jemné návazce, plavačkové pruty (plus jeden pokus o feederové chytání) a krmící směs do studené vody. Bohužel povětrnostní situace a ostatní okolnosti, na tento revír nezavedly jen nás, ale i početnou skupinu kolegů rybářů. Idylka u vody tak byla místy narušována spíše pocitem, že se nacházíme na lidnatém náměstí velkého města, než poklidný rybolov v přírodě. Nicméně i přes „přetlak“ na břehu záběry byly. Bohužel se jednalo výhradně o aktivitu ouklejí, které se výhradně staraly o popisovaný rozruch. Ty ovšem nebyly naším cílem. Konec našeho rybaření však nastal vcelku nečekaně. Letmým pohledem na začátek vodáckého kanálu, kde se ve své loďce začal připravovat jakýsi sportovec na průjezd kanálem, v nás vzbuzoval mírnou skepsi. Vodácký kanál, v jehož hlavní části byla klidná hladina a odhadem 15 centimetrů hloubky, nepřipomínal místo, kde by mohl zmiňovaný sportovec plně uspokojovat své touhy na kanoistické výkony ve vodě o teplotě blížící se bodu mrazu. Za moment bylo vše jasné. Kanál, který byl do té doby oázou klidu, se proměnil v běsnící proudnou řeku, což naprosto definitivně zhatilo naše plány přelstít vodní faunu. Sportovec tak svůj boj na dálku s rybáři vyhrál a nám nezbývalo nic, než zabalit pruty a přenechat místo nadšencům nerybářských aktivit. Konec chytání to však nebyl. Výlet k vodě jsme zakončili na Zákolanském potoce v místě, kde již dle nařízení rybářského svazu je lov ryb povolen a potok není definován jako chovný. Malý jez na potoce, pod kterým se nachází malá tůň, byl naší poslední zastávkou. Plavačka, červíci a jde se na věc. Překvapení tohoto revíru bylo o to větší, když se po nemalé chvíli přihlásil potočák. Krásně vybarvený a bojovný. Po nezbytném polibku ryby byl vyslán zpět do domovských vod a nám tento zážitek dal naději, že jsme v blízkosti našeho okolí nalezli místo, kde se tito překrásní pstruzi nacházejí. S pocitem radosti jsme tak zakončili výlet a pěkný den.